„V Hradci jsem extrémně spokojený. Dám mu zpátky to, co do mě vložil. Gól Slavii? Perfektní míč. Pak už jsem věděl, že Lukáše Provoda přetlačím.“

Datum akce: 8.11.2024

PETRÁŠEK: „V Hradci jsem extrémně spokojený. Dám mu zpátky to, co do mě vložil. Gól Slavii? Perfektní míč. Pak už jsem věděl, že Lukáše Provoda přetlačím.“

Krátce po utkání převzal cenu pro nejlepšího hráče utkání. A nutno říci, že naprosto po právu. Obrovitý stoper FC HRADEC KRÁLOVÉ Tomáš Petrášek byl hlavní postavou nedělního duelu Chance ligy proti pražské Slavii. Zejména jeho tvrdé souboje s Tomášem Chorým se musely líbit. A co víc, dvoumetrový habán, jenž zatím největší úspěchy kariéry posbíral v Polsku, přidal i cennou nadstavbu. V 79. minutě totiž razantní hlavičkou po rohovém kopu Daniela Horáka srovnal na konečných 1:1 a Votroci tak přichystali týmu trenéra Trpišovského teprve druhou bodovou ztrátu v tomto ligovém ročníku.

Tomáši, jak je vám po těle pár dní po utkání s pražskou Slavií?
(směje se). Teď jsem zrovna unavený po těžkém tréninku, takže asi tak mi je po těle. Měli jsme ve středu zhodnocení zápasu se Slavií, takže jsme si to připomněli a viděli spoustu dobrých věcí, které nám trenér ukazoval a na které chceme navázat. Viděli jsme ale i chyby, ze kterých se chceme poučit a situace zvládat lépe. Ať už to jsou šance Slavie nebo systémové chyby a pak už to je samozřejmě ten obdržený gól. Je to neustálá škola, snaha se zlepšovat, poučit se z chyb, a tak je to dobře. Máme kolem sebe takový štáb s trenérem v čele, který nám dokáže ty věci ukázat a pojmenovat je. Jedině tak se můžeme posouvat dopředu.

Zmínil jste obdrženou branku. Předcházel ji dlouhý pas na Tomáše Chorého. Co šlo v tu chvíli udělat lépe?
Jedna věc je, že ten míč letěl dost dlouho na to, abychom se mohli lépe zachovat. Kdybychom měli lepší defenzivní postavení, které máme jasně dané, tak by to bylo lepší. Bohužel tato situace nám utekla, ale jinak si troufnu říct, že jsme byli velmi dobří.

I z toho pohledu, že si Slavie tolik šancí nevytvořila.
Ano. Slavie samozřejmě svoje šance měla, ale nebylo jich tolik, co třeba měla v předešlých zápasech. Viděli jsme, že si dokázala vytvořit perfektní situace na Bilbau, proti Ajaxu, dominuje v české lize. My jsme byli myslím dobří, můžeme být spokojení. Při gólu to udělali skvěle, Lukáš Provod hned z jedničky zamířil přesně k tyči. Důležité bylo, že jsme reagovali.

Potvrdilo se, že v Hradci to není pro nikoho jednoduché.
My jsme do zápasu šli s tím, že chceme Slavii porazit, což je důležité nastavení v hlavách. Měli jsme svůj plán a věřili jsme si na ni. Respektovali jsme obrovskou sílu týmu, ale myslím, že to bylo i vidět, že jsme si to se Slavií přišli rozdat. Vyšla z toho remíza a ukázalo to naší sílu na domácím hřišti.

Remízu jste vystřelil vy svým prvním ligovým gólem za Hradec. Byl to míč do ideálního prostoru po rohovém kopu. Jak jste situaci viděl?
Popsal jste to skvěle, to je základ. Vždy je základ perfektní balón do dobrého prostoru. Máme v týmu kluky, kteří to dokážou kopat. V některých zápasech to lítá někdy hůře, ne vždy je to ideální, ale v tréninku nám to tam padá. Teď jsme si to přenesli do zápasu a ukázali, že to je naše silná zbraň. Daniel Horák ukázal skvělou kopací techniku. Já to mám rád, když se to točí proti hlavě a pak je z toho krásný gól.

To mohu potvrdit. Hlavička měla velkou razanci.
Když se člověk jako já do toho takhle opeře celým svým tělem a vrazí to jako hřebík do brány, tak to i dobře vypadá. Ukázali jsme sílu a dobrou techniku kopu. Takhle to trénujeme. Lukáš Vácha si na tom strašně dává záležet, abychom v tom byli úspěšní. Tým na to má potenciál a můžeme si tím pomáhat.

Při standardních situacích vás hlídal především Lukáš Provod, který vysoké hráče stráží často. Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že má ideální výšku a postavu. A hlavně je dostatečně silný. Proto se nebojí trenér Trpišovský dávat na vysoké hráče. Tady se spíš ukázala moje síla. Když to řeknu v zápasnické terminologii, tak já bojuju v jiné váhové kategorii. Měl to extrémně těžké. Kluci mi udělali clonu a dokázali jsme toho využít. Když jsem viděl, že se Lukáš soustředí jen na mě a nejde třeba po míči, tak jsem věděl, že ho přetlačím. Balón šel do toho ideálního prostoru, a to když člověk trefí na zem, tak se to nedá chytat.

Jak těžké je pro vás prát se s bránícími hráči při standardních situacích?
Je to extrémně těžké z toho pohledu, že jsou tam často fauly. Myslím, že v dnešní době VARU by se tyto situace měly posuzovat více precizněji. Já jako obránce se svoji silou a výškou se bojím někoho dotknout ve vápně. Ale pak mi to přijde trochu nefér na druhé straně, když ti bránící hráči používají často všechny prostředky, aby mě zastavili.

Máte na mysli něco konkrétního?
Troufnu si tvrdit, že v této sezoně na mě byly už tak tři penalty. Situace, které jasně zaváněly pokutovým kopem. Pak to člověka mrzí. Může se dostat do nějaké šance, trénuje to a potom je třeba situace posouzena jinak. Myslím, že to je i tím, že těm rozhodčím přijde, že já bych to měl ustát, protože mám dva metry a přes sto kilo. Faul je ale faul. Faul je na velkého i na malého hráče. Mělo by se to podle mě posuzovat více objektivně.

Bezprostředně po vaší vstřelené brance byly na hřišti velké emoce. A vy jste velmi emotivní hráč.
Je to pravda, ale paradoxně po gólech dokážu zachovat klid.
Nejsem typ člověka, který by měl nějaké signifikantní oslavy nebo tak. Nejsem hráč, který by vymíchal tři frajery a dal to za háček, ale je to práce více lidí. Nejšťastnější jsem, když můžu slavit se všemi hráči. A věděl jsem, kam samozřejmě po gólu běžím.

Povídejte.
Na té tribuně v těchto místech sedí můj děda, moje rodina, manželka se syny nemohly být na zápase, protože už na ně bylo pozdě, máme maličké děti. Děda tam ale byl, vozil mě každý den na „Malšák“, když jsem byl dorostenec, a pro něj je třešnička na dortu, že v takovém zápase tohle mohl zažít. Proto jsem byl šťastný. Na stadionu byl i můj táta, rodina a spousta kamarádů, z nichž někteří jsou slávisti, kterým jsem asi zprvu neudělal radost (usměje se).

Ozvali se vám po zápase?
Ano, pak mi psali, že jsou rádi, že to takhle dopadlo, protože to přejí mně a i díky mně přejí Hradci. Takže asi v tomto ideální remíza.

Nemohu se nezeptat na souboje s Tomášem Chorým. Bylo jich hodně a byly férové.
Těšil jsem se na to a extrémně jsem si věřil. V té silové složce si fakt věřím. Střetli se dva zápasníci v těžké váhové kategorii. Myslím, že to byly skvělé souboje, fér, nedali jsme si nic zadarmo. Několikrát v zápase jsme si podali ruku, a tak to má vypadat. Nejsem zastánce velkého omlouvání a poplacávání. Ale bylo vidět, a to čišelo z nás obou, že jsme to chtěli urvat chlapsky, a tak to má vypadat. Pak jsou jiné případy v lize, kdy hráči mají plnou pusu keců a v každém souboji padají. Tady to tak nebylo.

Užil jste si to?
Extrémně. Nejsem zákeřný hráč, snažím se hrát tvrdě, na hranici agresivity, ale vždycky v rámci fair play. A extrémně se mi líbilo, že to tak bral i Tomáš. Chtěl bych mu za to poděkovat. Po zápase jsme se o tom i bavili, když jsme si vyměňovali v tunelu dres.

Je Tomáš Chorý nejsilnější útočník ligy? A je pro vás těžší bránit takového hráče nebo naopak vzrůstem menšího a váhově lehčího soupeře?
Co se týče Tomáše, je to určitě nejsilnější hráč z ligy. Nenapadá mě nikdo, kdo by se mu mohl v tomto vyrovnat. Vždycky je to o tom, v jakém týmu hrajete. Když hrajete v týmu, který má jasně danou taktiku, co chce v tom zápase dělat, tak je to vždycky lepší. Můžete se o to opřít a pak nehraje roli, proti komu hrajete. Vždycky se mi hraje nejlíp, když vím, co mám hrát, a v Hradci máme vynikajícího trenéra. To nám strašně pomáhá.

Zdá se mi, že jste velmi pozitivní člověk. Ať už na hřišti nebo mimo něj. A jdou o vás takové zprávy. Jak jste v Hradci spokojený?
Jsem extrémně spokojený. Proč fotbalově? Protože to pro mě má velký smysl. Taky to pro mě bylo herní vysvobození, že konečně můžu hrát fotbal, který mě extrémně naplňuje. Cítím, že klub jde správným směrem, je správně vedený, tým dobře poskládaný, kabina zdravá a můžeme tak společně jít po cestě a třeba si splnit nějaké sny, které máme.

Jaké sny aktuálně máte?
Mám pocit, že jsme v pozici, kdy ještě nemusíme troubit do světa, jaké máme cíle atd. Jsme podle mě pořád v pozici, kdy se drápeme v mapě českého fotbalu nahoru, ale každý vidí, že s námi zápasy nejsou jednoduché. Soustředíme se na nejbližší zápas a ten chceme vyhrát. To je naše mentalita a cesta, po které chceme jít. Uvidíme, na co to bude stačit na konci, co přinese budoucnost, jaká bude stabilizace kádru atd. Přál bych si, aby to šlo trendem nahoru. Zažil jsem to v Polsku, kdy se to budovalo od třetí ligy. Tady už nemusíme chodit do suterénu, jsme v krásné pozici na krásném stadionu s krásnými podmínkami, takže můžeme dělat svoji práci s radostí a chutí.

Cítíte se jako lídr týmu?
Ano. Jsem lídr odmalička všude, kde jsem byl. Je to moje přirozená pozice a určitě se tak cítím. Náš tým má svoje lídry, měl je před mnou a měl by je i beze mě. Na tom se nic nemění. Hradec má skvělé lídry a já jsem rád, že jsem součástí týmu. Vždycky je nejlepší, aby těch lídrů bylo co nejvíce. Protože potom kabina táhne za stejný provaz.

Pokračujte.
Začal jsem například poslouchat podcast bez frází o Radko Gudasovi, kde vypráví příběh o mistrovství světa v hokeji. Říká, že tým, který chce někdy něco vyhrát, musí mít to správné bratrství. Zase zmíním Polsko, kde jsme opravdu šli do zápasu jako jeden muž a takhle se vyhrávají zápasy. V týmu, kde je zdravá atmosféra, velká rivalita, velká kvalita a Radko to hezky popsal jako to bratrství. To tam být musí.

Jste spíše klidným lídrem nebo dokážete být i nepříjemný?
Těžko říct. Zažil jsem ty časy, kdy se většinou štěkalo kolem sebe a mladí hráči si nemohli nic moc dovolit. Takový já ale nikdy nebudu.

Jak to myslíte?
Miluju pracovat s mladými hráči, kteří mají potenciál a kteří chtějí něco dokázat. Dříve za starších časů to tak nebylo, mladší byli většinou utiskovaní a pomalu nemohli otevřít pusu. Dneska je špatné, když to sklouzává na druhou stranu, těch řečí mají mladí až moc a nejdou za tím činy. Od toho jsme my lídři, abychom šli příkladem. Já se určitě chovám tak, jak bych chtěl, aby se ke mně chovali ostatní. A tak k tomu přistupuju. Rozhodně nejsem ten, který sedí, mluví a nejsou za tím činy. Lepší je ukázat to na hřišti a až potom něco říkat. Nebojím se říct něco nahlas, když mám na to názor, ale jsem v Hradci ještě krátce. Tady je skvělý kapitán Petr Kodeš a další hráči, kteří si toho spoustu prošli. Já nejsem ten, kdo má hlavní slovo, ale myslím, že jsem pozitivní lídr s pozitivním příkladem.

Řešili jsme Slavii. Když se zeptám na Spartu, které se aktuálně nedaří, v médiích jsem zaregistroval i větu, že Spartě může chybět lídr, někdo jako vy. Co tomu říkáte?
Tyhle věci jdou mimo mě. Vrátil jsem se do Čech a přestal jsem číst a vnímat, co se někde řeší. Nechci, aby to mělo na mě vliv. Pro mě je nejdůležitější názor trenéra David Horejše a jeho týmu. Jemu se chodím zpovídat, když mám nějaké fotbalové problémy. Na druhou stranu zase společně řešíme, když má třeba problémy on se mnou. A to je hlavní názor, který poslouchám. Další je například Marek Papszun, který celé utkání se Slavií viděl, a druhý den po zápase jsme si volali a rozebírali některé věci. To je samozřejmě také člověk, od kterého si nechám extrémně poradit, protože ze mě udělal fotbalistu takového, jaký jsem. Zbytek jde mimo mě.

Opravdu?
Ano. Nečtu žádné komentáře a názory, vůbec mě to nezajímá. Lidé nevědí, co za tím vším je, jaké máte úkoly na hřišti, s jakými zraněními hrajete pomalu každý zápas atd. Nic dalšího neřeším.

Pojďme se vrátit k vašemu polskému angažmá. Ta fotbalová cesta ze třetí ligy až na vrchol nejvyšší soutěže je až neuvěřitelná.
Je to nádherná část mé fotbalové cesty. Zatím jsem v Polsku dokázal nejvíc, mám tam největší úspěchy. Co na to říct, málokdy se stává, že se něco takového povede. Já se pak po zápase se Slavií docela dlouho dobu bavil s panem Trpišovským. A vlastně jsme se shodli na tom, že jsou naše cesty dost podobné.

To je pravda.
Oba dva jsme začínali v suterénu fotbalu a šli do třetí ligy. Já si ho pamatuju jako trenéra, který vedl Horní Měcholupy, hráli jsme proti sobě. Potom jsem odešel do Polska, Marek Papszun taky, byl to učitel dějepisu a stal se z něj nejrespektovanější, nejlépe placený trenér Polska a změnil se mu život. Jsou to nádherné příklady, moc jich není, a jestli to někoho třeba inspiruje, tak mě to hrozně těší. Určitě se o tom chci bavit i dál.

V jaké rovině?
Například teď na začátku prosince máme charitativní besedu v Kostelci nad Orlicí „Za hranice s Tomášem Petráškem“, kde to budeme řešit. Věřím, že přijdou lidé, které to zajímá. A jsem rád, že to vůbec někoho napadlo a že to budeme šířit dál. Když ten příběh pomůže někomu, kdo třeba stojí na křižovatce, jak jsem stál já, tak budu strašně šťastný.

V tu chvíli jste měl myšlenky na konec s fotbalem?
Skoro ano. Šel jsem hrát do Kostelce nad Orlicí, ale nakonec jsem se rozhodl pro tuhle cestu a kousl to. Co vám budu povídat, mám za sedm let v Polsku 9 medailí (směje se). Vyhrál jsem třetí, druhou a pak první ligu. Dvakrát jsme byli druzí, dvakrát vyhráli Superpohár a dvakrát pohár. Neskutečné.

Co převážilo vaše rozhodnutí na tu stranu, že zkusíte zabojovat zpět o profesionální fotbal?
Taková ta touha. Já chtěl být vždycky profík. Fotbalista, který přijede na osmou, devátou po výborné snídani do kabiny, udělá si kafe, pokecá v masérně, půjde se připravit dobře na trénink, bude každý den makat v posilovně navíc a bude dávat do fotbalu vše. Po zápase si pak bude brát video, bude si ho sám analyzovat a přemýšlet, v čem může být lepší. A samozřejmě bude také dobře regenerovat. Takhle jsem si představoval život fotbalisty. Ale to jsem neměl a nebavilo mě to. Nebavilo mě řešit spoustu špatných věcí, které v soutěžích, kde jsem hrál, byly. Jsem šťastný, že jsem tam, kde jsem a můžu se těšit z toho, že dělám to, co miluju. To je prostě skvělý.

Jak moc vám v tomto směru pomohla a pomáhá nadále rodina?
V jednu chvíli jsem vyrůstal u babičky a dědy. Děda mě vozil vlastně na každý trénink, takže jsem se teď vrátil do Hradce i pro ně, aby mě viděli hrát. A je to samozřejmě zadostiučinění. Největší změna, která v mém životě nastala, byla s příchodem mojí manželky, která mě dodala smysl do života a také extrémní sebevědomí. Co si budeme povídat, kluk z vesnice, který byl mnohdy podceňovaný, má manželku, která je Miss ČR. Dodala mi sebevědomí svojí osobností, krásou, ale hlavně tím myšlením, kdy mě pomohla v těžkém momentu. Přišla do mého života ve chvíli, kdy jsem se vracel po těžkém zranění. Strašně mi pomohla, krátce nato jsme čekali prvního syna Toníčka, takže jsme brzy založili rodinu, vzali se v kostele v Rychnově nad Kněžnou. A to už jsme čekali druhé miminko. Máme teď dva krásné kluky a rodina je pro mě nejvíc. Kateřina mi opravdu dodala ten správný vítr do plachet a ukázala mi směr, kam můžu třeba dál jít.

Je vám 32 let. Jaké máte fotbalové plány a vize?
Soustředím se na sto procent na Hradec. Chci mu dávat maximum, chci dávat maximum týmu, a jestli přijde další výzva v podobě návratu do reprezentace, výzva v podobě nového angažmá, to je ve hvězdách. Já budu dělat svoji práci na sto procent, budu odevzdávat a splácet důvěru v Hradci, protože kontrakt, který jsem podepsal, je dlouhý a zavazující. Dám Hradci zpátky to, co do mě vložil. Budu se snažit být sám sebou, makat co nejvíce a snažit se s Hradcem dokázat třeba nějaký historický úspěch. Uvidíme.

V regionu a na Rychnovsku, odkud pocházíte, máte kamarády. Máte povědomí o nižších soutěžích? A zajdete někdy na fotbal?
Ano a strašně rád. Můj nejlepší kamarád je Petr Klapal, který byl můj svědek na svatbě. K němu mám obrovsky blízko. Je to takový Francesco Totti kosteleckého fotbalu, který nikdy nezměnil dres. Já mu strašně fandím, chtěl bych, aby měl z fotbalu co největší radost. A tak nějak cítím, že by si třeba přál, a musím říct, že já taky, abychom si jednou zahráli spolu. Proto mu přeju pevné zdraví a věřím, že to jednou dopadne. Minimálně na nějakém turnaji v malé kopané, na které jsme jezdili dříve. To jsem vždycky miloval. Mám tady spoustu přátel - z Rychnova, Týniště, kteří fotbal na Královéhradecku hrají. Když je nějaká možnost, tak se přijdu podívat. Například můj dobrý kamarád Milan Ujec hraje ve Vysoké, takže povědomí mám.