Děkuji moc za dary, kterými mě obdaroval kobylický výbor a děkuji moc divákům za potlesk při mých kulatých narozeninách. Fakt, bylo to moc pěkné a milé a bylo mi moc příjemně na duši. Bohužel, byla to jedna z mála hezkých věcí, které jsem při dnešním zápase zažil. To, co se odehrávalo na hřišti, bylo hrozné, strašné, tragické. Přiznám se na rovinu, že jsem upřímně propadal čirému zoufalství a byl jsem z našeho výkonu tak konsternován, jako nikdy předtím. Přesná přihrávka, kombinace, to bychom v tomto utkání nenašli a stále jsem se snažil něco vymyslet, ale když tým ani nebojuje, tak se můžete klidně stavět na hlavu a navíc stále se nehrálo, furt se leželo, no jak říkám, děs a hrůza. Přístup špatný, co s tím? Naštěstí jsem měl ve svém středu čtyři hráče, kteří dokázali tento zápas odtáhnout sami. Pán Bůh nás měl rád, že jsme dokázali patnáct minut před koncem po akci Hrubého rozhodnout. Pak jsme se opět klepali a klepali. Když rozhodčí zapískal konec, tak jsme si všichni tak oddychli, že skončilo to úmorné trápení. Radujme se, máme tři body, ale opravdu by stálo za zvážení a házím to do placu, za takovýto výkon si snad body nezaslouží ani jeden tým. Ale abych neskončil v negativním tónu, co nás nezabije, to nás posílí. Máme výhodu, že se můžeme odpíchnout od těch tří bodů, ale výkon fakt na zamyšlenou. Hoši, borci, chlapci, rada na závěr: hlavně se musí bojovat, samo nikdy nic nepřijde.
|